úterý 18. prosince 2018

ELEFANTENTREFFEN aneb jak přežít s mrazivé peklo s Leathermanem v kapse a Adventure Menu v batohu

Na přelomu ledna a února se v bavorském lese koná tradiční sraz MOTORKÁŘŮ. Slovo motorkářů jsem schválně zvýraznil, aby si jej někdo nespletl se slovem MOTOCYKLISTA. Chápu, že v těch pojmech nevidí spoustu lidí rozdíl, ale rozdíl v nich je. A to velký!!! Pojďme si tedy tyto termíny vysvětlit.
MOTOCYKLISTA je majitel motocyklu (ó jaké překvapení). S motocyklem vyjede jen za hezkého počasí, když nefouká vítr, je příznivý tlak a minimální množství alergenů v ovzduší... Pokud ho nedejbóže zastihne nepřízeň počasí, urychleně se vrací na základnu, kde motocykl poctivě osuší, a následne vypucuje a nablejská tunou pičifuků a prémiového mazání. O tom otřesném zážitku vypráví na fejbůku nebo kamarádům u šálku bezlaktózového a bezkofeinového Latté... Takové individuum většinou nevytáhne svůj stroj za hranice kraje. Pokud se jednou v životě vydá po dálnici na Grossglockner, tak o tom vypráví ještě svým vnoučatům. K motocyklu má samozřejmě obleček aspoň za sto litrů, jinak by ten jeho krám ani nejel... 😁 
MOTORKÁŘ je majitel mašiny (některé stroje se ani nedají nazvat motocyklem). 😁 Je mu úplně u prdele, jaké je počasí, nebo co má zrovna na sobě. Nevnímá, jestli si zrovna motorku zasvinil od blata a prachu cest, jede prostě dál, vstříc novému dobrodružství. Na svých cestách spí na zemi, koupe se v řece, sere za keřem. 💩 Když je mu vedro, svlíkne se. Když mu je zima, oblíkne se... Výzvám se nevyhýbá, výzvy přijímá. Prostě chlap na motorce! 💪 
Už je vám to jasné? Vraťme se tedy zpět k tomu věhlasnému srazu zovanému ELEFANTENTREFFEN. Sraz má více jak 60tiletou tradici a koná se za každého počasí. ZA KAŽDÉHO!!! 😉 Mnozí z vás o něm určitě slyšeli, ale kdo nezažil, prostě nepochopí. 😜 V hromadě sněhu a bláta dráždí horda alkoholem posilněných motorkářů svoje pekelné stroje! 👹 Teda to je samozřejmě zakázaný. Stejně jako túrovat motorky o nočním klidu. Musím přiznat, že na srazu panuje tvrdá disciplína. Noční klid se skutečně neruší. Zhruba od 3 hodin ráno, kdy odpadají ty nejtvrdší borci. Kolem šesté ráno ale nastupují Ti, kteří v noci odpadli dřív a tak měli čas nabrat sílu. V tomto mezidobí se pochopitelně dodržuje noční klid i zákaz pití alkoholu za řidítky. Motorky se parkují tak, že je zahrabete až po motor do bláta. Neskutečná zvěř! Když vám to bude někdo vyprávět, tak by vás normálně nikdy nenapadlo, něčeho podobného se zúčastnit. Ale na tom místě to celé tak nějak zapadne do sebe a všechno to funguje. Sjedou se tam lidi snad z celýho světa. Přijede tam třeba banda rusáků na Uralech, který to mají prej jenom 6000km. Takový rodinný výlet. Loni tom bláznila grupa z Irska, kteří přijeli všichni po vlastní ose na prastarých Hondách CUB. 😱 Panuje tam nepopsatelná atmosféra, která je podle mého názoru zcela výjimečná a zárověn hlavním důvodem, proč to nakonec všichni přežijou (schválně neříkám ve zdraví). 😊


Kde jinde otestovat sílu multitoolů LEATHERMAN a chuť jídel ADVENTURE MENU (dále jen ADM), než právě zde? I já jsem se loni odhodlal a vyrazil do toho ledového pekla. Na Babettě 😎 Neumíte si představit ty ovace účastníků, když viděli nastrojenou Bábu! 😂 Největší prdel byla, že mě nejdřív ani nechtěli pustit dovnitř. Aktivní snědý "Němec" mě hned zadržel s tím, že dovnitř můžou jen stroje, které lze legálně provozovat na německých silnicích. Říkám, no a co jako má být? Moje červená krasavice není pro ty vaše silnice dost dobrá nebo co? Prej nemam značku. 😡  Das ist moped, hňupe! Nicht pedal, nicht SPZ, paniemáješ? 😠 Ten opálenej inženýr snad ani neuměl německy... Tak prej, že zavolá bosse a ten že rozhodne. OK, volej teda bosse ty Inčučůno! Za půl hodiny přichází boss. Čumí na Babettu, čumí na mě, na Babettu, na mě, na Babettu, na mě... Pak povídá, na tomhle si přijel? Odpovídám otráveně Ja! Chlapík se začně smát, poplácá mě po zádech, znechuceně mávne na mouřenína a řekne sehr gut!!! 👍 A jedu dovnitř. Musím říct, že tam jezdí motorky všech možných provedení v úpravách, nad kterými zůstává rozum stát... Někdy nechápu, jak některý výtvory mohly projít technickou. 😵
U hlavní brány si koupíte balík slámy pod stan nebo na sezení a nějakou tu otýpku dřeva na oheň za 5€. V noci tu pak vládne krásná romantiku. Všude zní rocková hudba a řev motorek a plápolají ohně. Úžasná atmosféra! 😍
A na tuhle mrazivou akci jsem se vybavil několika Leathermany a asi 10ti ADM. Chtěl jsem tuhle výbavičku otestovat v extrému. Leatherman SIGNAL se mi jako multitool (dále jen MT) znamenitě osvědčil. Nůž jsem zhusta využil při tábornických pracech. Kladivem jsem zarazil kolíky do zmrzlé země. Plynový vařič jsem zapaloval pomocí křesadla a pilky... Tady jsem tedy narazil na limit. Co je s ním o letní dovolené naprosta paráda, je v zimě dost nepříjemná věc. Křesadlo je dost malé a se zmrzlými prsty se s ním dost blbě manipuluje. Nic jinýho jsem něměl, takže jsem to musel dát s ním. Ale když si přejedete hranou pilky po zkřehlém ukazováčku, bude te si ten zažitek ještě dlouho pamatovat. Jak jsem řekl, v létě mi to funguje v pohodě, zima je prostě svině! 😕
Co jsem podcenil, bylo oblečení. To mi bylo jasné hned první ráno, kdy jsem se za boha nemohl zahřát. Tak jsem vzal RAPTOR, vystřihl jsem s ním díru v dece a udělal jsem si tak apartní poncho. 😉 Život zachráněn, jedeme dál! 😊

Jelikož jsem byl jako drsnej motorkář zvyklej na svých expedicích sežrat kde co, přisla mi koncepce ADM strašně mastňácká. 🙈 Ó jak jsem byl jen pošetilý! 😝 Jak se říká, na lepší se zvyká rychle. To jídlo je prostě senzační. Chápu, že žrát u ohně z plechovky trenčianský párek s fazolou má svoji poezii. Ale dát si třeba jelení ragú nebo lososa s červenou čočkou, to je prostě jinej level! 👍 Původně jsem si psal hodnocení jednotlyvých jídel, ale brzy jsem s tím přestal. Proč? No jednak se mi zmrzlýma rukama blbě psalo a druhak ty jídla byly všechny super! 😋 Co pro mě ale bylo velké překvapení, tak sladilky. Můj žaludek ma takovou prazvlaštní funkci. Sladkým ho nelze nasytit. Když si dám k obědu třeba buchtičky se šodó, můžu jich sníst třeba kýbl a uspokojivý pocit z nasycení se prostě nedostaví. A tak musím spolknout alespon kolečko salámu, aby si ten můj žaloudek uvědomil, že už jedl... 😆
Nicměně jsem zjistil, že když se probudíte do zmrzlého rána, není nic lepšího, než poslat do bachoru telou žemlovku nebo rejžák. Ten cukr vás nakopne jak vaše stará, když vás přistihne přitom, jak čumíte na kozy její sestry. Lepší start dne si v té slotě ani neumíte představit. Božská mana, mňam! 😋
Abych tu mastňačinu podtrhnul, vybavil jsem se i chemickým ohřevem ADM. Do festovního igelitového vaku se naleje určité množství vody, hodí se tam kouzelný pytlík a na to se prdne balení jidla. Celé se to zatáhne takovým zipem a čeká se, až se voda dostane do kouzelného pytlíku. A pak se začnou dít věci. Vlinem chemické reakce obsahu kouzelného pytlíku a vody dojde k termogenní reakci a žrádýlko se začne samo ohřívat. A pokud to necháte dostatečnou dobu působit, máte k jidlu teplou mňaminu. No a než se jídlo ohřeje, můžete si zatím udělat třeba čaj nebo kafe...😉 Trochu problém je ale ten pojem "určité množství". Kolik to je v mililitrech, to je samozřejmě napsané na pytlíku. Ale jak mam do šlaka v polních podmínkách poznat, kolik je 100ml? Když dám míň, pojede kouzlo na sucho, když dám víc, přehltím to a nebude to třeba tolik hřát... Tohle se mi honilo hlavou pokaždé, když jsem lil vodu do vaku. 😕
Až po 3/4 roce jsem zjistil, že pánové v trutnovské manufaktuře mysleli na všechno. Jako odměrka slouží obal od samoohřívače. Je tam dokonce i ryska pro blbce. Bohužel se ukázalo, že hodnota IQ promrzlého motorkáře se limitně blíží automatické pračce. Vypnuté! 😬 

Že se do MT, na který se potřebujete na 100% spolehnout, vyplatí investovat víc peněz, než kolik jste zvyklý dát za jedno představení v kině, to jsem na tomto blogu již několikrát vysvětlil. Jestli chcete na čundrech žrát číňanky nebo podobný srágory plný éček, přeji vám Bon appetit. Nikomu to za zlé mít nebudu, taky jsem to tak dělával. Já už ale pojedu v ADM, je to prostě jiná liga a ta cena je v porovnání s celkovou investicí do dovolený zanedbatelná. 😎

Pro malou ilustraci jak to na Slonech chodí přikládám jedno video z roury... 


1 komentář:

michal řekl(a)...

Jo, tyhle srazy, to je občas docela peklo. Jako taky jsem motorkář, ale chování některých kolegů fakt nechápu. Hlavně taky nechápu to, že do tří do rána kalí a pak jedou v devět domů. To asi nebude úplně košér. Já třeba na sraz piju minimálně. Maximálně třeba lahev aquavitu s jedním kamarádem, se kterým jezdíme. Ale prostě víme, jak se chovat.