ISPO je veletrh outdoorových záležitostí, pořádaný každoročně v Mnichově, Pekingu a Šanghaji. Najdete tam vše od kempovámí, přes lezení po skalách po cyklistiku. Prostě vše, co si dovedete představit pod slovem OUTDOOR. K rakoskám to mám trochu z ruky, takže volba padla na Mnichov. Navíc pořadatel na svých stránkách letos proklamoval, že Tim Leatherman podepíše DEIN MULTITOOL!!! No tak kurva, tohle si BURE nemůže nechat ujít! Od českého zastoupení naší milované značky mám echo, že by tam měl mistr ordinovat v neděli tj. 30.6. od 12ti do tří. Samozřejmě nenechávám nic náhodě, tuhle příležitost prostě nesmím prosrat. Během chvíle předělávám naše rodinné auto na obytňák. Balím dostatečné množství ADVENTURE MENU a TRAIL MIXů, abych nechcípl cestou hlady, vodu a v sobotu kolem 19té hodiny vyrážím směrem k hranicím, abych měl trochu fóra na neděli. Nemám dálniční známku, takže to beru po kančích stezkách, což mi dává jedinečnou možnost trochu poznat naší vlast. Kolem půlnoci seznávám, že už toho bylo pro dnešek dost a kousek před Plzní zajíždím na pole a kempuju. 
Nedělní ráno naprostá idylka. Východ slunce a na severu panoráma hradu, u kterého právě vzlétá balón. Beru to jako dobré znamení. Udělám si ranní kávu a nějaký ADM dáblík a vyrážím hledat čerpací stanici s LPG. Podle Google Maps bych měl potkat cestou do Domažlic hned dvě. Webové stránky nejmenovaného prodejce PHM mi to potvrzují. Houno, houno slavnej soude! Mají tam dokonce i nabíječky na dosud neexistující emobily, ale LPG nikde, sakra! Aspoň jsem jim tam na hajzlu zanechal něco, co si teda za rámeček nedají. Pomsta dokonána, muhehehehe... Nakonec jednu čerpačku před hranicema najdu a tak můžu v klidu překročit hranice do Reichu. Říší jen tak proletím. Mám dost času, v 11 bych měl být na ISPO, pohoda. Teda aspoň si to dlouho myslím, než narazím před Mnichovem na brutální zácpu, neeeeeee!!! Na výstaviště dorazím kolem 12té. Chvíli se tam plácám a čekám, až dorazí kluci od českých Leathermanů. Nakonec se nám podaří se na tom rozlehlém výstavišti najít. Schůzka je domluvená na 13tou, tak chvilku zevlujeme a pak vyrážíme do pavilónu B6, kde má stánek LEATHERMAN.
Je to tu! Už z dálky vidím usměvavého, sympatického pána, který trpělivě gravíruje multitool každýmu vykloubenýmu Čendovi, kterej mu ho strčí pod nos. V tu chvíli začínám skutečně věřit, že to dneska dopadne. Než se Tim trochu uvolní, prohlížím si nové barvy SIGNALů. Ta tyrkysová je prostě úžasná! Musím ji zcela určitě mít, kdyby na to měla prasknout moje existence. Pak koukám, na něco, co mi v první chvíli absolutně nedává smysl. CHARGE+ G10! Jako proč dali na takovou exklusivitku lacinej plast? Chvili mě pozoruje amík od Leathermanů s výrazem “WHAT CAN I HELP YOU?”. No tak pojď kámo, teď Ti ukážu, jak to v JůEsEj neumíte. Říkám mu, proč sakra dáváte na luxusní MT plast? Vždyť to vypadá lacině jak sviňa a přitom to bude jeden z nejdražších Leathermanů??? Proč jste tam nedali třeba dřevo, nebo carbon fibre? Chlapík se jen pousměje a klidným hlasem mi řekne. Chápu, co tím myslíš. Ale takhle ten MT díky barvě kdykoli najdeš (měli tam jasně červenou a oranžovou, ta oranžová je moje další MUST HAVE!), což se o té nové camo verzi rozhodně říct nedá. I když ta vypadá taky šukézně. A pak má díky těm novým střenkám super grip. No to určo, ty bejku! Ukaž, dej sem ten krám... TVL, fakt že jooo! Jeden z nejlepších gripů na MT, jakej jsem měl kdy v pazourách. Vypadá to sice trochu lacině, ale je to úžasný do ruky. G10ka se používá i na drahých kudlách, takže o její odolnosti nemám pochyb. Jsem absolutně přesvědčenej o tom, že jak tohle pustí do světa, zcela okamžítě se vyrojí mrtě “odborníků”, který to ještě neměli v ruce a už to budou srovnávat s LEAPem. Že už Leatherman neví co by a tak se ve snaze bejt zajímavej uchýlil k tomu, že udělal z luxusního zboží hračku pro děti, jen tu vysačku s cenou nechal stále luxusní... A věřte, že to tak bude. Tak pro tyhle uplakánky mám už teď jednoslovní odpověď. PIČU! GéDesítkové střenky mají takovou tu tacticool textúru, jako mají lepší kudly a jsou takové matné. V neděli bylo asi 35 ve stínu, takže jsem se potil jak to hovedo. Navíc Timovo bezprostřední přítomnost tento fakt jen umocnila. A když vám tu teď říkám, že se ten krám neklouže ani v prasecky zpocený ruce, tak tomu věřte! Těším se, moc se těším...
Dost keců, nastala ta osudová chvíle. Tim má konečně trochu volno. Využívám příležitost a už je jen můj. Poprosím ho o gravírku a vytahuju bezmála dvacet let starý CRUNCH. Timovi i jeho asistentce se hnedle rozzáří oči a huba jim jde do rohlíku. WOW, CRUNCH! Evidentně to je pro oba po tom metráku podepsaných WAVEů příjemné zpestření. Což byla samozřejmě skvělá nahrávka na to, zavést hovorné přadýnko. A tak chvilku klábosíme (pro Tima) o hovně, jako že Bure píše blog a sbírá ty jeho emerický krumply, a jaká to je pro něj čest... A pak mě asi mrdlo a povídám Timovi, že to možná neví, ale že je neoficiální člen mojí rodiny. To už bylo asi i na něj moc a na chvíli se zarazil a zpozorněl. Když jsem viděl ty otazníky nad jeho hlavou, tak mi bylo jasný, že tohle musím vysvětlit. A tak mu říkám, že když se moje malá dcerka učila mluvit, její první slovo bylo TÁTA (It’s me!), druhé MÁMA, třetí BÁBA, čtvrté DĚDA. A páté slovo bylo LEATHERMAN, ale ona tenkrát řekla ED-MEN. Takže je vlastně takový uncle Leatherman of my family. Během mého vyprávění se u nás sešla velká část emerické výpravy. Najednou se řechtá celej stánek. Tim se ptá, kolik jí teď je a jakej je její nejoblíbenější Leatherman. Říkám, že jí to je zatím putna, že popadne první, ke kterému se dostane. Jeden z členů výpravy se ještě pokusí o vtip a ptá se mě, jestli se nebojím, že se řízne. Načež odvětím, že we have kurevsky šikovný děti in Czech Republic. Dáváme nutné foto. Když Tim vidí, že jsem na foťák vytáhl podepsaný CRUNCH, tak řekne asistentce, ať počká a vytáhne svoje TTičko ještě s původními střenkami. Měl jsem na Tima připravených asi deset otázek. Ale ten zážitek ze setkání mě vykolejil tak, že jsem se v tuto chvíli zmohl na jedinou z nich. To je tvůj nejoblíbenější MT? Yes! A tvůj? Super Tool 300, protože to je pekelnej dělník a jako EDC teď hodně jedu FREE P2. To se fakt povedlo, I’m impresed! Tim neskrýval nadšení. Při našem rozhovoru ještě převyprávěl tu historku, jak má v České Republice kamaráda, který po letech našel při třídění krámů dopis od Tima. Ten příběh jsem už znal z Facebooku Leatherman CZ, ale nechtěl jsem mu kazit tu radost z vyprávění. Navíc ho prakticky identicky převyprávěl, což bylo hodně zajímavý...
Při našem rozloučení, kdy mi Tim řekl, že mu bylo velkým potěšením mě poznat a až bude v ČR, abych mu přivedl ukázat jeho českou neteř. Chvilku ještě lelkuju před stánkem a přemýšlím, co s nabytými dojmy, když tu mi Timovo asistentka přivedla k seznámeni paní Chau (Timovo wife). Neskutečně příjemná a energická dáma. “Hi, my name is Chau!” I know how you are, chtělo se mi říct. Ale zachoval jsem chladnou hlavu a na oplátku se taky představil. Musel jsem ji tu story s prvními slovy moji dcerky znovu převyprávět. Což jí pobavilo snad ještě víc než Tima. Když jsem řekl, že její manžel je uncle Leatherman, tak Tim přestal gravírovat a s velkým smíchem na nás křikl UNOFICIAL, a pokračoval ve skřípání gravírovacím perem. Škoda, že se mi nepodařilo s paní Chau vyfotit... Úžasné setkání!
Po tomto vzrušujícím setkání jsem šel ještě omrknout FREEčka. Téčka jsou roztomiloučký malý EDC kudličky do kapsy. Lehké jak nic, s parádní výbavou. Vzhledem k velikosti čepele nože se objevuje ten známej mrtvej bod. Než se vačka přehoupne přes pojistku. Majitelé Péček už to znají. Z vlastní zkušenosti ale vím, že toto lze hodně eliminovat promazáním a seřízením na čepu. Předpokládám, že v případě Téček to bude to samé. V přímém srovnání mi v tu chvíli přišla zajímavější řada Káček. Káčka už jsou plnotučné kudly, se kterými si už ukrojíte pořádný krajíc chleba. Jsou též v ruce velice lehké, ale ta jejich masivnost dodává chlapoj pocit jistoty. Jediné, co by mi na nich překáželo při tvrdém zacházení je ten klip. Jelikož je pro všechny FREEčka identický, asi bych jej z Káčka shodil a nahodil na P4ku. Samozřejmě, čtyřkové verze všech lajn jsou vybavenější, než ty dvojkové. To se však odráží na jejich objemu a hmotnosti. Asi budu jeden z mála, ale mně jsou o něco sympatičtější díky své subtilitě verze dvojkové... Nicméně nechci dělat před pořádným testem žádné závěry.
Celý rozrušený jsem se rozhodl, že půjdu dělat ostudu ke konkurenci, která měla výstavku ve stejném pavilónu. Už při prvním pohledu mě zarazila jedna věc. U Leathermanu nebylo absolutně nic na lanku. Všechno se dalo vzít do ruky a bez omezení vyzkoušet (nebo ukrást). GERBER měl absolutně všechno na ocelovém lanku. Takže manipulace jednou rukou, (kdy v druhé držíte mobil a pokoušíte se u toho něco natočit a ještě to smysluplně komentovat) byla někdy celkem složitá. To se samozřejmě odrazilo na výsledné kvalitě videa, což budete moci vzápětí posoudit. Výstavku Gerberu bych shrnul asi takto. Kleště jsou oproti Leathermanu děsná hrachovina. To se prostě nedá srovnat. Kleště Gerberu ve vyšší třídě působí vskutku masivně. Ale štípací čelisti jsou mizerně titěrné a z vlastní zkušenosti o nich můžu prohlásit, že oproti těm leathermaním štípou úplně na pikatchu. Kde mě ale smích přešel bylo v sekci nožů a šikovných udělátek (rozuměj bezklešťových MT). Nepíše se mi to jako zapřísáhlému fanouškovi LTM snadno, ale co mě úplně nadchlo byl ARMBAR. Velikostně hodně připomíná SKELETOOL KB. Ale tohle je proti němu naprosto genitální kudlík. Čepelka je opticky delší a má velice sympatický tvar. Pak v sobě má parádní velké a poměrně masivní nůžky. Jediné, co ve mě nevzbuzuje důvěru je jejich odpružení. A jako třešničku na dortu má držák 1/4” bitů, kterej vypadá vážně dobře. Hodně by mě zajímala cena tohodle krámu. Pak mají ještě variantu pro nasávače vína, kde je místo bithodleru vývrtka... 
Samozřejmě jsem si pořádně prošel celé ISPO. Jelikož nelozím po skalách, tak mi všechny ty karabiny a cepíny přišly stejný. Ale bylo tam fakt spousta stánků se zajímavými řešeními. Například mobilní solární nabíjení na cesty jako třeba to od GOAL ZERO, nebo luxusní skládací lehátka, která složená neváží víc než moje karimáma a rozměrově jsou snad ještě menší. Nebo tam měl maník úplně luxusní filtrovací flašku na vodu. Do jedné nádoby nabereš vodu z řeky a do ní narveš druhou nádobu s filtrem. Během 10ti sekund máš přefiltrovaný půllitr vody, kterou můžeš rovnou chlastat. A mrtě dalších věcí, který kdybych tu chtěl popisovat, vydalo by to minimálně na 10 stran textu. A to nechceš číst...
Cestou zpět z ISPO se mi podařil ještě jeden husarskej kousek. Před časem jsem na Facebooku ve mé domovské skupině Leatherman - fenomén mezi multitooly sháněl bazarovou dětskou kolébku. Nikdo žádnou plonkovou nenabídl. Ale ozval se mi jeden šikovný truhlář a jednu krásku mi na zakázku vyrobil. Honorářem byl pochopitelně Leatherman. A já jsem ji cestou zpět vyzvedl. Malinko jsem ji doma doladil (doplnil jsem ji na počest příbehu, jaký kolébka má, samolepkou Leatherman) a už probíhá testování. Zatím jen takové na sucho mojí dcerkou a její panenkou. Ale cca za dva týdny to bude na ostro!
Je děsně fajn, že tahle skupina lidí nefunguje jen jako vyblejvárna maníků s drahýma kleštěma. Ale funguje tu hlavně kolegialita, kamarádství, sounáležitost a lidi si tu věří a pomáhají.
Ještě jednou díky Mirkovi Habrovi. Kolébka už zůstane v rodině. Má totiž svůj příběh, né jako by to bylo v případě sériové a strojové výroby...
Domů jsem dorazil v pondělí podvečer, kde mě rodina a pesan vřele přivítali. Byl to jeden z nejzajímavějších víkendů, při kterém jsem poznal hromadu zajímavých lidí. Kdo dočetl až sem, zaslouží si odměnu v podobě bonusového videa z ISPO.
Multitoolům zdar a Leathermanům zvlášť!
Žádné komentáře:
Okomentovat