Leatherman PST – cesta do pravěku

Dnes jsem si pro Vás připravil takové „historické okénko“. Trochu si tedy odpočneme od vrcholu evoluce multitoolů (dále jen MT) a přesuneme se na úplný prapočátek všeho. Prakticky do takového multitoolovského pravěku. Cesta k prvnímu sériově vyráběnému MT však byla poněkud trnitá a tak by bylo asi nejlepší začít od Adama. V našem případě vlastně od Tima. :-)

Rodák z Oregonu Timothy S. Leatherman promoval v oboru strojního inženýrství na Oregonské státní univerzitě v roce 1970. A jelikož měl náš Tim boty ušité z toulavýho telete, sbalil si po studiích troje slipy, patery ponožky, svoji manželku Chau, zavírák pro skautíky a vydal se objevovat Starý kontinent. Psal se tenkrát rok 1974. Jelikož měl tenkrát poměrně hluboko do kapsy, vyrazil na tuto dobrodružnou cestu ve Fiatu 600. A nemusím Vám asi dlouho vysvětlovat, že se ten krám v jednom kuse (jak jen to říct slušně?)…

Už tenkrát Timovi došlo, že si při takových cestách (a vlastně i v běžném životě) s nějakou lepší rybičkou nebo švýcarákem prostě nevystačí. A tak se po návratu do USA začal zabývat myšlenkou „chytrých kleští“. Původně si myslel, že něco takového musí za měsíc sfouknout. Nakonec mu to ale trvalo více jak 3 roky, než spatřil světlo světa jeho první patentovaný MT – „Mr. Crunch“. Jak probíhal jeho vývoj můžete vidět na fotkách níže.

Bohužel pan Crunch díru do světa neudělal. Prodejci nářadí ho měli spíše za nějaké podivné hejblo, než za užitečný cajk. A tak dostával Tim jeden odmítavý dopis za druhým.

Nakonec se ale spojil s kámošem ze studií Stevem Berlinerem. Drobátko původní model poladili až do finální podoby Pocket Survival Toolu (proto PST! :-)). První velká zakázka na sebe nenechala dlouho čekat a v roce 1983 si u nich objednal Cabelas (firma zabývající se zbožím pro outdoorové aktivity jako je kempovaní, rybaření, lov atp.) 500 kusů PST. Jelikož se po nich jen zahulilo, zakázky se začaly množit. A tak dal Tim Leatherman a jeho model PST vzniknout (do té doby naprosto neznámé) kategorii MULTITOOL. Od té doby ho všichni v podstatě jen kopírují… :-D

PST se vyrábělo od roku 1983 až do roku 2004 (ano, 21let!). Tento fakt sám o sobě vypovídá o tom, že to byla trefa rovnou do černého. Vlastně ještě lépe. Vzpomeňte si na scénu z filmu Robin Hood, jak se chlapík trefí přímo do středu terče a přijde Robin Hood – king of the Wood a ten šíp rozštípne vejpůl. Tak to by mohlo být přibližně ono… :-P

Samozřejmě, že se během těch let nástroje krapet upravovaly. Ale jednalo se vždy více či méně o facelift, než o nějaké dramatické změny. A co nám to tam Timothy vlastně namixoval za koktejl? Kousek, který nám dnes bude sloužit modelem je z roku 1992. Věrně sloužil členovi speciální jednotky Celní správy. Tyhle manící jdou po specialitkách, jako jsou drogy a zbraně (škoda, že nemůže ten werk vyprávět, to by mohlo být hodně zajímavé...). I po těch letech je v dokonalé kondici. Pojďme se na něj tedy podívat.

KLEŠTĚ

Kleště jsou klasické špičaté kombinačky typu „needle-nose“. Špičatými čelistmi se dobře provádějí jemné mechanické práce. Dobře se s nimi udělá třeba očko z drátu. Funguji i jako pinzeta. Takže když se půjdete v lese na houbách vykadit za smrk a do zadku se Vám při při tom zakousne klíště, nemáte problém… ;-)

Na hrubou práci, jako je povolování zarezlých matek, mají kleště klasickou „zubatou díru“. U čepu kleští jsou štípací čelisti. Ty fungují i po těch letech stále na jedničku. Štípačky na fotce ještě nemají díru na štípání tvrdých drátů. Ta se začala dělat až v roce 1996. I tak jsem s tím zatím uštípl, co bylo třeba. Nicméně s tou dírou je to daleko příjemnější.

Rukojeti ještě nemají zarolování hran a tak se v režimu kleští můžou při silném zmáčknutí zarývat do dlaní. Tuto vymoženost měl jako první PULSE (v roce 2000).

NŮŽ

PST má kudličku s délkou čepele cca 6,5cm. Její tvar se během let vyvíjel, ale to je pouze kosmetická záležitost. Materiál čepele je dobře zvolený pro účely EDC (Every Day Carry). Čepel se dobře brousí do jedovata a  dlouho drží ostří. Krájet cibuli do guláše pro pionýrský tábor, by jste s ní asi nechtěli. Ale pro každodenní občasné ukrojení čehokoli slouží skvěle.

PILNÍK

Pilník je dle mého názoru jednoznačnou doménou MT značky Leatherman. A u těch vyráběných v minulém století to platí dvojnásob! Pilník je 7cm dlouhý. Z jedné strany s jednoduchým sekem pro měkké materiály jako jsou dřevo nebo plast. Z té druhé strany s dvojitým křížovým sekem pro tvrdé materiály jako je např. ocel. Vtip je v tom, že tyto staré pilníky mají seky blíže u sebe, než současné modely. A proto dle mého názoru lépe berou materiál. Celkově mám z těchto starých pilníků daleko lepší pocit. Prostě z nich dýchá poctivost a fortel (né, že by ty nové byly špatné). Spodní hrana pilníku je též proseknutá a lze ji s jistou dávkou trpělivosti využít jako pilku na železo.

ŠROUBOVÁKY

Uvnitř těla PST nalezneme celkem 4 šroubováky. Středně velký křížový a 3 ploché. Velký, střední a malý. Ten malý se skvěle hodí na malé šroubky pro MaR (Měření a Regulace) svorkovnice. Kdyby se trochu přiostřil, šel by použít i na opravu brýlí apod.. Ale pak by šel asi lehčeji do vrtule. To je další věc, která odlišuje veterány od současníků. Dříve se používal houževnatější materiál. Pokud jsme šli s utahovacím momentem za limit nástroje, ten pak šel do vrtule. V dnešní době Vám šroubovák spíše praskne. Ale to se v obou případech bavíme o situacích, kde byla použita síla větší, než míra použitého rozumu… :-D Všechny šroubováky fungují opět na jedničku s bradavkou. Oproti své konkurenci např. od Gerberu jsou dlouhé a tak se s nimi dostanete i k utopeným šroubům (Leatherman je prostě Leatherman a běžte  se všichni s těma napodobeninama bodnout!). Oproti šuntům z PRC, které se v dnešní době dávají v akci k desetikilové Lanze (a které tak horlivě spousta lidí - vzhledem k příznivé ceně - hájí) mají šroubováky ostré hrany a tak nevyklouzávají z drážek šroubů.

BODLO/VÝSTRUŽNÍK

Občas je potřeba protáhnout nějaký zatuhlý otvor (dámy prominou :-)), nebo si vytvořit nový popř. vytvořit vodící důlek pro vrtání (nebo já nevím co ještě…). Pro tyto příležitosti obdařil tvůrce PST jednoduchým bodlem nebo chcete-li výstružníkem. Na můj vkus je trochu tupé, ale to není nic, co by v případě potřeby bruska nespravila. Důležité je, že tu JE! 

OTVÍRÁK KONZERV

Též užitečná věc pro lidi, kteří si do rachoty nosí svačiny nebo rádi kempují. K čemu a jak slouží, snad nemusím nikomu dlouze popisovat. Nebo jo? :-P

MĚŘÍTKO

PST má k dispozici měřítko o délce 20cm resp. 8“ (centimetrová stupnice přišla až ke konci 80ek). Na těchto veteránech jsou obě stupnice (centimetrová i palcová) ve správném směru. Tj. zleva doprava. Proč se to později začalo dělat jinak, NECHÁPU!!! Ale zde je vše přirozené a tak, jak to má být. Jedinou nevýhodou je, že je stupnice vyražena na spodku MT. A tak Vám při měření občas překáží kleště. To vyřešil výrobce až u modelů vyráběných v tomto století, ale zase to zabil směrem centimetrové stupnice zprava doleva… Dočkám se někdy naprosté dokonalosti? :-/

OČKO

Poslední fičurou tohoto MT je malé očko. Pokud jej doplníte nějakým kroužkem, můžete si MT pověsit třeba na karabinu. 3,14čovinka, ale potěší. :-)

Co jsem o tomto MT neřekl a co je velice důležitá informace? Tenkrát se absolutně nehrálo na nějaké pojistky. PST tedy nemá nástroje jištěné proti náhodnému zavření. Nástroje na svém místě drží jednoduchá pružina, která je součástí rámu rukojeti. Holt  jste s tímto modelem (jak jsem vtipně naznačil již v nadpisu tohoto článku) v multitooláckém pravěku a do moderní současnosti máte daleko. Naštěstí se Vám díky klasické konstrukci nemůže stát, že by Vás zavírající se nástroj vzal přes prsty (což v případě nože smrdí amputací). Jelikož se zarazí o protější rukojeť. Na druhou stranu toto může být v zemích, kde jsou na nože uvalené tvrdé restrikce výhoda (např. Říše). Jednak nůž je pod 7cm, tedy malých rozměrů, druhak nelze otevřít jednou rukou a třeťak NENÍ na pojistce! Nechci se hádat, ale kdyby Vás prošacoval v Reichu všetečný Gerkhan a našel PST, řekl bych, že by to prošlo. Což by třeba se SURGE mohl být velký problém!

To by byla asi jediná podstatná (ne)výhoda tohoto MT. Jinak Vás i dnes tento dinosaurus překvapí svojí použitelností, lehkostí (váží pouhých 142g), kompaktností… V bazarech se dá koupit za velice zajímavé peníze. Už jsem jich měl v ruce desítky a žádný z nich nebyl ani po letech na kaši. Takže další výhodou je bezesporu trvanlivost. Pokud na nějaký pěkný někdy narazíte, doporučuju ho koupit. Je to kus historie a přesto použitelný i dnes.