pátek 4. června 2021

Leatherman BOND - návrat ke kořenům

Bond, Leatherman Bond. Takto by se mohl klidně představit nový multitool od Leathermanu. Avšak narozdíl od parafrázovaného špióna britské tajné služby, se jako Chuck Norris nemusí Leatherman nikde představovat, protože ho všichni znají. Už jen proto, že se stal od roku 1983 doslova Fenoménem mezi multitooly. Ne nadarmo se tak jmenuje i jedna - čtenářům tohoto blogu jistě notoricky známá - skupina na xichtoknížce.


U této novinky je už při pohledu na výbavu a provedení naprosto jasné, nač odkazuje. A tím je doslova praotec všech sériově vyráběných multitoolů POCKET SURVIVAL TOOL. Taky se vám v hlavě, jakoby v dálce rozezněl aplaus? Pak už vám slušně hrabe jako mě. V Portlandu vsadili na jistotu a pokusili se reinkarnovat model, který je proslavil a velice slušně živil celých 21let! Ona to je vlastně v pořadí druhá novodobá reinkarnace. Tou první byla sběratelská limitka repliky PST, na které byla vyražena (ne podepsána) kopie podpisu Tima Leathemana. Bylo k tomu ještě takový čulisný kožený pouzdro. Ale chtěli za tu legraci něco kolem 200 dolarů nebo nějakej podobnej nesmysl. Těch pár kousků se asi rozebralo, ale já se mu tedy cíleně vyhnul. A to jsem silně ortodoxní fanda! 

Proto musím smeknout kšiltovku před manažery Leathermanu, že se po tom fiasku chopili podobné výzvy ještě jednou. Tentokrát však na to šli jinak a řekli si, že udělají multifunkční kleště do kapsy pro každého. A ne jen pro bandu vožralých milionářů. Takže co bylo vlastně tak úspěšné na PST, že se prodávalo až do roku 2004? Bylo kompaktní, pevné, kvalitní, jednoduché a nestálo hroudu zlata. Jo a ještě nemělo pevné pojistky nástrojů, takže ho i Frickové v Reichu mohli nosit v kapsách svých lederhosenů bez rizika, že aby je na Oktobefestu nějaký Gendarm bacil gumofím bratwurtstem pšez zada. (Konec vysílání v německém jazyce…) 

No a máme tu recept na úspěch, nebo ne?



EXTERIÉR

No, pokud mám být zcela upřímný, tak jsem byl po představení BONDa, jakožto zkušený uživatel poměrně dost kritický. Celý ten koncept mi zprvu přišel jako ostrouhaný REBAR, na který někdo v posledním záchvěvu duchapřítomnosti nalepil klip z FREEčka, ve snaze z toho odfláknutého kousku udělat něco zajímavého. Ó, jaký jsem byl bloud! Samozřejmě k těmto domněnkám  přispěla podobnost těla a vnitřních nástrojů. Vlastně je to takový hybrid mezi PST a REBARem. Nástroje jsou vyjma kleští prakticky identické s REBARem. Alespoň co se provedení týče. Ovšem do počtu nástrojů se BOND drží zase modelu PST tj. jen to nezbytnější. Tudíž by jste tu pilku a zubatou kudlu hledali marně. To má za efekt, že BOND vypadá jako REBAR po redukční dietě a je krásně šlang. I když v kontrastu s rachitickým PST je vlastně tak akorát. Těch optických pár kilo navíc je - podobně jako na pěkný ženský - na správném místě. PST totiž nemělo zarolované vnitřní hrany rukojetí. Ty se pak v režimu kleští zařezávaly do holé dlaně jak vycházející ledvinový kámen do močové trubice. Oboje jsem si vyzkoušel a ani jedno není příjemné. I když ty kleště se vlastně celkem dají… Samozřejmě pocit radosti z kompaktních rozměrů ihned po nasazení klipu zmizí. Jak již víme z řady FREE, klip je pořádný kus železa. Na druhou stranu se vám nestane, že by jste ho jen tak ulomili, jako se to stává u doplňkového klipu pro WAVE, který je sice o dost plošší a nečumí tak do prostoru, ale zase je z poměrně hamižného plíšku. Všechno má holt svoje…

Co však viditelně zamrzí je jištění nástrojů. Bohužel tu nenajdeme blbuvzdorné pojistky z REBARu, ale “jen” napružený plíšky podobně jako jsou na PST. Nad pojistkami jsem se v jednom příspěvku na FB stránkách výrobce rozezlil, proč to tak vosrali? Proč jste nezreplikovali pojistky, které byly na původním SUPER TOOLu, když už jste chtěli mít něco maximálně jednoduchého a přitom funkčního? Proč zase ten napruženej plech bez zajišťovacího zobáčku? Vždyť se to bude při práci zavírat a lidi budou nasraný, pitomci! Hanba vám!!!

Bohužel musím zpětně přiznat, že v tomto případě jsem největší pitomec já, protože jsem v tu chvíli nechal zvítězit svoje ego dřív, než jsem měl možnost si to v reálu vyzkoušet. Nevím, jak na ten tvar pojistek ty oregonský filutové přišli, ale světe div se, ono to nějakým zázrakem funguje! Pojistky jsou kupodivu dostatečně tuhé na to, aby se nástroje samovolně při práci nezavíraly, ale dostatečně měkké na to, aby je člověk nemusel zavírat pomocí svěráku a kladiva. Už jen jejich hlasité zacvaknutí do vztyčeného nástroje budí důvěru. A při samotné práci se tento dojem i potvrdí. Co je díky novým (ne)pojistkám oproti REBARu mnohem komfortnější, je ergonomie úchopu. Můžete za MT rafnout jak nadržená osmnáctka za naběhlý pyj a pojistky vás nebudou tlačit do dlaně, protože tu nečumí žádná hrana do prostoru. Přesně jako na PST, s tím rozdílem, že tady to funguje. Co si budem, 37let vývoje někde musí být znát…

Další změnou resp. krokem zpět (myšleno ovšem v dobrém) je pravítko čili ROLER. Stupnice je po vzoru PST ražena na spodní vnější straně rukojetí. A světe div se, dá se z ní odečítat přirozeně zleva doprava. Takže tentokrát je i ten největší šťoura jako jsem já uspokojen. Už jsem ani nedoufal, že se toho někdy dočkám. 



Poslední věc, kterou bych rád při průletu exteriérem zmínil je záhadné okénko na boku na straně nože. Tento otvor je už dva měsíce horkým tématem diskuzí na fórech s multitoolí problematikou. Co je ten záhadný otvor ve tvaru pravidelného čtyřúhelníku? Nevěřili by jste, jakých konspirací jsou v tomto směru lidi schopni. Odpověď je velice prostá. Je to prolisovaný doraz nože. Cože tooooo? Asi vás hnedle napadlo… No jednoduše. Při zavírání nože se tento nástroj pekelně napruží díky napnelismu tuhé pojistky. A při finálním zaklapnutí by bez toho dorazu nepěkně praštil ostřím nože o vnitřek rukojeti. Kov na kov, práááásk! Takže nebýt dorazu, tak by jste si po každém zavření nože mohli jít rovnou pro brousek. Ve finále by to vypadalo následovně: Otevřu nůž-nabrousím nůž-zavřu nůž-ztupím nůž… A pořád dokola - permetum debilé. Vidíte, a přitom stačí udělat taková kokotinka a je to vyřešené. Vážně bych chtěl vidět konstruktéry ve fabrice, jak se jim při vymýšlení ideálního tvaru pojistek a dorazu kouří z upocených hlav. Tohle nemohlo klapnout na první dobrou, aby bylo něco tak stupidně jednoduché a přitom funkční…


INTERIÉR

Zahradu jsme si prošli, pojďme se teď podívat do obýváku. Jak jsem zmínil výše, tak tady se krom kleští vše odehrává pod taktovkou konstruktéra REBARu. Nástroje jsou jedna ku jedné. Tedy co se kvality a způsobu provedení. Všímavému oku zkušeného leathermanisty neunikne, že zde chybí zubatá kudla a pilka. Jinak je vše bez jediné změny použito z namakanějšího bratříčka. Jelikož jsem tyto nástroje poměrně barvitě popsal ve článku “Leatherman REBAR - sňatek z rozumu”, tak to netradičně hodně zkrátím. Uvnitř nalezneme kudlu s hladkým ostřím, které vám je schopno již z výroby oholit chlupy na oudu, na jakým si jen vzpomenete. Nedej Bóže, když ho obtáhnete třeba na keramice. 

Pak tu najdeme jeden z nehladovějších pilníků EVER! Na jedné straně s jednoduchým a na druhé straně s křížovým sekem. Hrana funguje naprosto skvěle jako pilka na železo. Takže štípnout sousedovy ze zamčené kůlny sekačku je otázkou minuty. Jen kdyby ta svině pes neběhal tak rychle… 

Dále tu máme sadu šroubováků. Dva ploché a jeden středně velký křížový. Křížák je opět asi nejlepší, jaký kdy z fabriky vyjel. Na PST byl vybroušený do kulatiny. Ale tady je z “rostlého” materiálu, takže je pevnej jak židovská víra.

Bodlo je taky věc, bez které si polovina lidí nedovede představit život a i zde si našlo své místo. Na stejné straně s ním ještě najdete i obligátní závěsné očko, které mě osobně při vytahování pilníku pokaždé překáží, než abych z něj měl užitek. Ale dělat každý den zavěšený někde na sloupu nebo na štaflích, asi bych mluvil jinak.

V poslední řadě tu je mnou toliko opovrhovaný otvírák konzerv. Vážně si nevzpomenu na případ, kdy jsem potřeboval otevřít konzervu otvírákem. Většinou jsou už konzervy dělané à la olejovky a tak stačí zatáhnout za kroužek a jste tam. O pivu se ani bavit nebudu, to si otvírám o zavřený MT nebo prostě o cokoli, co je po ruce. A to ostré véčko na izolace vodičů jsem nikdy ani jako elektrikář nepoužil. Jednodušší mi přijde oholit kabel kudlou. No a jak jsem tak koukal na rukojeť a v ní nůž-otvírák-křížák a jak do nich při zavření zapadají naproti kleště, tak mě to trklo. Srát na otvírák, tam měly být nůžky z WAVE! Jen trochu přehodit pořadí nůž-křížák-nůžky a jsou tam. Další výhodou tohoto uspořádání je fakt, že je křížák takřka v ose, takže je daleko víc user-frendly. Falešnou skromnost stranou, už dávno jsem měl dostat pracovní nabídku z Oregonu za spoustu dolarů měsíčně a rozkuřovačku k tomu!



Poslední kapitolou jsou kleště. Tady se pro změnu rozhodl výrobce, jít cestou PST a použil kleště z předposlední verze WAVE (to je verze před “pluskem”, kdy ještě nebyly výměnné štípací čelisti), které jsou velice podobné kleštím z posledních let výroby PéeSTéčka. Tohle bude jistě voda na mlejn všem pizákům a rýpalům, že to je krok zpět. Jak jsem mluvil o syndromu “ostrouhaného REBARu”, tak zrovna tohle mě osobně neurazilo. Prakticky denně používám původní verzi CHARGE TTi a nikdy jsem s těmi kleštěmi neměl problém. Ba naopak, první verze výměnných čelistí měly poměrně tupý tvar a s těma pevnýma se mi štípalo líp. Dneska už je ten tvar předělaný a je to ok. Uznávám, že ty výměnné břity jsou daleko víc “tactical” a to se v dnešní době cení kolikrát víc než samotná užitná hodnota. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i archaicky pevné udělají stejnou službu. No a pokud s tím nějaký chumaj bude chtít třeba zkrátit pružinu, nebo kalený drát a udělá si na nich zub, má na to 25let záruku a místo štípaček vymění celý tool.









RESUMÉ

Marně vzpomínám na případ, kdy mi nějaký tool takhle sedl. Vysvětluji si to tím, že jsem od tohoto modelu neměl ale vůbec žádné očekávání. A možná proto mě tak mile překvapil. Čekal jsem, že budu špačkovat na stupidní (ne)pojistky, že se s tím krámem nedá dělat, protože se nástroje při zátěži samovolně zavírají. Jednoduše zpátky na stromy a to jako proč, že? O vono neeee! Ten “lacinej” krám překvapivě funguje. Chápu, že na něj bude spousta lidí koukat skrz prsty, protože na první pohled vypadá trochu jako chudý příbuzný. Majitelé WAVE, CHARGE apod. budou nejspíš nad něčím tak prostým, jako je BOND ohrnovat nos. I já jsem byl při pohledu na první fotky BONDa na netu hodně skeptický. A jedním dechem dodávám, že univerzalitu WAVE jen těžko něco přebije. Jenže! Pokud se na BONDa podívám optikou méně zkušeného uživatele, který si chce dopřát svůj první MT, nechce si koupit nějaký shit a zároveň na první pokus nechce vysolit 4 litry za Wejva, nemá moc možností. Buď půjde do Entry-modelů WINGMAN, SIDEKICK nebo REV. Ale to je hodně velký kompromis a ruku na srdce, moji favoriti to rozhodně nejsou. Přesto jsou velmi populární. Nebo si připlatí za REBAR. A dostanou opravdu kvalitní tool. Nebo je teď další varianta, že si nepřiplatí a za cenu Winga si koupí BONDa. Dostanou kvalitní a pevný MT s hoooodně podobnou výbavou REBARu a navíc možností klipu. S cenou i váhou na polovičce co WAVE. Fascinuje mě, jak je až stupidně jednoduchý a přitom 100%ně funkční. Prostě multitool s nádechem dob, kdy byl svět ještě v pořádku. 




Potřebuješ dárek pro taťku, strejdu, dědu, synka, vnuka… Tak s BONDem se fakt nespálíš. Jen teda nebuď lakomej a přikup i klip. Protože je to cool a v tom laciným hadrovým pouzdře, které k BONDovi dostaneš ho stejně nebudeš chtít nosit.

1 komentář:

  1. Tyhle kleště jsou super. Já jsem je ocenil nedávno, když jsem přidělával plotové lamely a neměl jsem na chatě nic jiného, než tyhle kleště, které vozím v autě. Za mě fakt super věc. Hlavně mě překvapilo, kolik vydrží a kolik se s nimi dá vyvinout síly. :) Kdo nemá, určitě doporučuji. Rozhodně už jen kvůli tomu, abyste je vozili v kastlíku v autě.

    OdpovědětVymazat